Voda je v podzemí sycena na povrch pronikajícím radonem, a ten v jejích pramenech proniká k lidským uživatelům do studní a vodovodních trubek. Z vod povrchových toků se během své vodní pouti vytěsňuje a přechází do vzduchu. Jediným zdrojem zdravotního rizika je pouze voda čerstvě načerpaná z podzemních zdrojů. Na tento fakt reaguje legislativa edicí požadavků na limity obsahu radonu v podzemních vodách.Veličina, se kterou se v této problematice budeme setkávat, se nazývá objemová aktivita radonu ve vodě a její používanou jednotkou je Bq/l (Becquerel na litr).
Co to znamená, vypijeme-li na ex půllitru vody o objemové aktivitě radonu 40 Bq/l?
Znamená to, že od této chvíle se nám v žaludku začne rozpadat každou vteřinu 20 atomů radonu. Poločas rozpadu radonu je 3,8 dne, teoreticky to znamená, že pokud se po tyto čtyři dny nebudeme potit, a ani nevykonáme žádnou potřebu, bude se nám po tomto období ve vnitřnostech rozpadat každou vteřinu 10 atomů radonu. Za další čtyři dny pět atomů a za další čtyři dny 2,5 atomu a tak dále, až se veškerý vypitý radon rozpadne na své dceřiné produkty.
V těle nám přitom přibydou mlióny rozpadajících se atomů polonia, vizmutu a olova.
Zní to strašně? Možná, ale nijak děsivé to není. Jednak bychom vypitou vodu brzy vyčůrali, jednak vedle počtu funkčních částic, které náš organismus obsahuje, by byl počet škodlivých atomů radonu z vypité vody zanedabetelný.
